Počet zobrazení stránky

čtvrtek 25. října 2012

Jak šel čas s husama císařskýma

Husa císařská už pět let snáší a sedí na vejcích na stejném místě. Oblíbila si starou psí boudu a zůstává jí věrná. Před třemi lety o ní svedla tvrdý boj s velkými berneškami a stačilo málo a nemusela ho přežít. Pravidelně snáší pět vajec, ale housat se nikdy moc nevylíhlo, až letos- pět vajec a z nich pět krásných housátek. První dva dny s nimi husa hnízdo ani neopustila a nasekanou trávu dostávaly do boudy.




Byli to takoví malí nezbedové, nejraději skákali huse na záda a pak se klouzali dolů.









Housata docela rychle rostla a rychle i spásala trávu v malém výběhu, proto se přestěhovala o kousek dál, kde byl trávy stále dostatek.





O housata se vzorně starala husa i houser. Jakmile houser cítil nějaké nebezpečí , roztáhl křídla a začal nepřítele zastrašovat. Dost často i bolestivě plesknul křídlem.







Housata začínají nejdříve opeřovat na křídlech a bocích a na hlavě až naposledy. Oproti dospělým husám mají hlavy tmavé.








Tady už jsou téměř k nerozeznání od rodičů.




Vegetační období ve skleníku skončilo a nastěhovaly se do něj husy. A právě císařské ho opanovaly nejvíc. Jsou první doma, stoupnou si před vchod, natáhnou krky a nikoho dobrovolně nechtějí pustit dovnitř.






Žádné komentáře:

Okomentovat

Denivky